Ještě jednou o Améru

No, Žanda se nám pěkně rozepsala co? Já, bloggerský neznaboh, jsem byl nejprve rád, žé máme co postovat (5 normostran, OMG!), nicméně jsem byl záhy vyveden z omylu: „No ten text je na muj druhy blog, ty si na Stezku piš co chceš.“ Aha. Takže Pandička těžce protěžuje své dítko, navíc ho píše stylem, „kdyby-Čalouník-náhodou-nebyl-tak-to-zas-tak-neva-protože-na-fotkách-jsem-hlavně-já“. I když se smilovala a její postřehy jste si mohli přečíst tady na Stezce tak toho bohdá nebude, aby mě nějaká Panda trumfla. Jdeme na to.

Z celého USA mám zásadní tři dojmy, a nechť mě ti co už tam byli/žili/pracovali vyvedou z omylu. Žanda už pěkně popsala co, kde a jak (i za kolik) takže já volím tenhle přístup.

Dojem č.1 – konzum dovedený do dokonalosti

Co nejvíc za co nejméně námahy. Asi tak by znělo motto toho extrémního národa. Samozřejmě budu generalizovat, nechť je mi předem odpuštěno, ale to co jsem viděl v Californii, Arizoně, Utahu a Nevadě mě zanechalo lehce zjizveného na duši. Každé město, každá blbá křižovatka někde v poušti, každý blok domů, je přímo obsypán obchody, mally, fastfoody, benzínkami apod. „Víš co, přeci nebudu jezdit víc něž 100m od baráku, no ne?!“. Nepochopil jsem jak se v jednom městě velikosti Bruntálu (cca 17 tis.obyvatel) může uživit 10 fastfoodů, 5 benzinek, a 3 nákupní mally, které si představte jako náš Tesco hypermarket.

WTF?

Disneyland je další ztělesnění konzumu v USA - vše je navrženo jako perfektní mašina na peníze.
Já ukazuju že i drsný metloš snadno podlehne...

Celou dobu jsme přemýšleli v čem to je. Jestli má někdo teorii tak sem s ní. A to nemluvím o bláznivých městech typu LA nebo Las Vegas, kde se ke konzumu přidává filmový průmysl a posedlost celebritami v jednom a adorace hazardu a gamblerství v druhém.

Abych tuhle část o konzumu uzavřel tak Vám popíšu obrázek, kterými zůstane před očima z nějakého zapadákova v Arizoně na cestě do Utahu:

Přijíždí obrovské SUV s korbou, vystupuje rodinka 160kg, 120kg a 90kg. „Příchod“ do vstupní haly – ano jsou tady, elektrické nákupní košíky! Hurá na ně, ať se nemusíme pohybovat ani v ten jeden moment, kdy jsme mimo barák. Jede se přímo k regálům s mraženým jídlem – no a co, že je to shit, hlavně, že za mě mikrovlnka udělá veškerou práci ne? Ještě koupit 5kg balení (!!!) majonézy a 2 gallony SunnyD a je hotovo. Paní u kasy za mě ještě pěkně dá všechno do tašek ať nemusím ani těma rukama hýbat, no není to super? Nevadí, že jsme morbidně obézní, jezdíme autem, co si pápne 35 litrů, jsme neuvěřitelně líní a žereme sračky - hlavně že si žijeme svůj americký sen! howg

Dojem č.2 – neuvěřitelná příroda

Asi už jste viděli fotky, ale to se fakt musí zažít. Asi nikde na světě nenajdete tak neuvěřitelnou plejádu různých krajinných typů jako v národních parcích západu USA. Pouště, stepi, husté lesy, kaňony, vše naservírováno na poměrně malé ploše. Nejvíc mě rozhodil přejezd z Death Valley přes Sierru Nevadu. V Death Valley bylo ten den slabých 27, nicméně  5 hodin jízdy na sevorozápad a BANG: je pod nulou a taková sněhová bouře, že jsem musel jet třicítkou a 2 hodiny se modlil ať nedostanu smyk. Sjedeš 2000 stop níž a liják jak prase. Jako fajn když u nás jedeš v březnu na hory, dole je 10 a vše kvete a nahoře nula a sněží, ale tohle bylo v rámci jednoho dne na bednu.

Rhyolite, Death Valley -
a za pár hodin jsme jeli skrze sněhovou bouři.

Jinak cestování mezi parky je super, v civilizaci nakoupíte jídlo za levno ve Walmartu (ano já vím, přijdu do pekla), vyřídíte online věci v McDonald´s (když ne za kupování junk food tak za podporování téhle korporace určitě), natankujete za 20,- za litr a jede se. Cesty máte jen pro sebe, protože nejvíce provozu zůstává ve městě. Navíc borci, co je navrhovali, se mohli díky obrovským vzdálenostem vyřádit s pravítkem, takže před sebou máte 20 mil horizontu, v mp3 nějakou muzičku typu AC\DC nebo Wolfmother…ou jé. Po příjezdu do parku hned do visitors centra, jestli mají povolenky na kempování v divočině, pokud ne, tak najít kemp, zhodnotit jestli jim těch 15USD necháme nebo budeme hovada (platí se systémem self pay takže pro českého člověka de-facto oprávnění neplatit vůbec) a druhý den hurá do přírody si dojebat kolena. A tak to bylo 22 dnů co jsme měli auto. Jojo, good times. Přírodu a parky amíkům závidím, do Zionu se chci ur4itě vrátit se suchým neoprenem a nepromokavým báglem a pokořit ty úžasné kaňony. Great parks, much envy, very nature. Wow.

Dojem č.3 – lidi.

Co jiného dělá zemi zemí něž lidi co v ní žijí. V USA si velmi rychle zvyknete, že všude se se lidi zdraví obligatorním „Hey!“ a dávají se do řeči při sebemenší zámince. K tomu přidejte dvě individua s obrovskýma báglama a výsledek je že se vás lidi neustále ptají odkud jste, kam jedete a kde už jste byli. A když jim to povíte tak to zakončují stylem: „strašně vás nesnáším a závidím vám, ale zároveň obdivuju vaši odvahu a budu se za vás modlit (J)“ což bylo hrozně milé. Při přemýšlení čím to je, že jsou amíci tak kamarádští se nabízí jednoduché řešení – jejich neformální jazyk. Tím že si nevykají nemají formální zábrany a jsou takříkajíc na „stejném levelu“. Tím odpadá zdvořilostní složka, která vás většinou paralyzuje když máte oslovit někoho, kdo VYPADÁ mladší než vy ale KLIDNĚ by mohl být starší, a vy pak přemýšlíte jak to pojmete. Představte si že u nás přijdete do obchodu a řeknete prodavačce která je 2x starší než vy: „Ahoj! Jak je? Nemáš drobné za dolar?“ V US no problem, a dost se mi to líbilo.

Mí hepy cos in jůesej iz very gut parksz unt pípl.

Nicméně tohle má i odvrácenou stránku a to že si nikdy nejste jistí jestli druhou stranu která s vámi navázala hovor fakt zajímáte nebo jen vyplňujete její čas, který zrovna nemá trávit lepším způsobem. U nás si prostě víc vybíráme komu dopřejeme naši pozornost.

Abych tenhle můj blogerský prvovýtvor nějak zakončil – už se nedivím proč jsou lidi ze Severní Ameriky tak ignorantští a patriotičtí (máte celý rok na dvorku pověšenou vlajku? Sem si myslel…). Jsou jednou z mála velmocí ,které hýbou světem, jejich prezident je nejmocnější muž planety (teda asi až po Punťovi…) a jejich národ je ztělesněním pospolitosti a úcty k lidské svobodě – a na co vědět kde leží Evropa? Vždyť všechny krásy přírody máme tady u nás – v USA! Škoda jen, že s tou pospolitostí a svobodou to není až tak pravda…

P.S. Příště už Perúúúú